Verneřice alej

Výsadba aleje, která se před pár lety uskutečnila, byla zrealizována díky spolupráci obce Verneřice a ZŠ a MŠ Verneřice. Při přípravách projektu bylo rovnou domluveno p. starostou Verneřic a p. ředitelkou ZŠ, že děti nejen zrealizují zcela novou výsadbu ovocné aleje, ale že právě tyto školní děti budou i těmi, kdo bude o alej pečovat a realizovat v budoucnu velmi potřebnou povýsadbovou péči o stromky. Vzhledem k vytíženosti školy a naplánovaným akcím jsem byla nucena provést výchovný řez bez účasti, pozornosti, dětí. Také se nám to termínově zcela nešťastně s letošními květnovými státními svátky. Nejdřív to vypadalo, že to bude vlastně moc fajn, pedagogové velmi ocenili, že po dnu volna ve čtvrtek mohou jít s dětmi v pátek na práci mimo školní třídu. Stejně tak i děti. Co jsme si ale nikdo neuvědomil bylo, že zaměstnanci městského úřadu budou mít dovolenou. A to nejen ve čtvrtek, ale i v pátek a zkrátí si práci i ve středu. Nebyl, kdo by provedl následnou zálivku. V jednom případě pršelo hned večer, což nás zachránilo, podruhé čekaly stromky až do druhého dne. Ráno se děti vydaly pěšky na cestu od školy na místo výsadby aleje a já s panem starostou jsme zajistili materiální výbavu a nářadí. Po úvodním proškolení a ukázce se děti rozdělily do pracovních skupin a skupinek a podle zadání se ujaly práce. Vždy jsme kombinovali dvě třídy = věkově starší a mladší, aby si děti mohly vzájemně pomáhat, kooperovat a byly motivovány k vzájemné spolupráci. Práce je všechny do jednoho velmi těšila a zažily spoustu veselých momentů. Práce byla pro ně odreagováním a relaxací. Byly nadšené, že mají v rukou nářadí a vytváří za sebou hmatatelnou stopu. Menší děti z 1. stupně pracovaly na vypletí a obnově zálivkových mís, pomáhaly starším při odstraňování/výměně stromků a jejich transportu k vozíku. Starší děti sundávaly pletivo, dobývaly neujaté stromky z půdy ven, obnovovaly potřebné díry pro nové stromky. Po odchodu mladších dětí pak vytvářely nové úvazky a zavíraly stromky zpět do pletiva. V mnoha případech se učily držet a použít správně kladivo a "trefit se na hlavičku". V průběhu práce jsme doplnili energii formou opékání vuřtů a využití jejich energetického potenciálu v zažívacím traktu. Nesměl chybět kečup - vytvořili jsme s kolegy hypotézu a následné ověření, ze které vzešlo, že až žáci po čtrnáctém roce svého věku plynule přecházejí z čistého kečupu → na kečup s hořčicí / hořčici / nic = čistý vuřt a suchý chléb. To byla docela legrace - akce by se mohla také nazývat "kečupovou seancí v 9 a 3/4" :-) Akce probíhala ve dvou dnech. Nebylo to vůbec snadné. Malé děti opravdu velmi bojovaly s kořenovým systémem travnatých drnů. Hrabičky i vypichováky používaly velmi účelně. P. učitelky své žáky nejen povzbuzovaly, ale také šly příkladem a pracovaly s nimi. Snažily se, aby nikdo nedělal žádné nešvary a práce nám šla od ruky. Pan starosta nás také požádal, abychom upravili i část výsadby přímo předcházející té naší. Jednalo se výsadbu od Povodí Ohře. Je pravdou, že byla v naprosto dezolátním, zcela katastrofálním stavu. Plastové kryty byly otevřené, poničené nebo zcela chybějící a znamenaly tím pádem okousané kmínky stromků a jejich zmar už v počátku. Protože to byla výsadba přímo sousedící, vyhověli jsme. Pro kolemjdoucího to totiž velmi snižovalo úroveň naší kvalitně odvedené práce. A zde se děti nadřely ještě více. suchá zem byla velmi tvrdá a nepoddajná pro vykopání děr, druhá věc pak byla zatlouct kůly - to nastoupili do akce i pan učitel a pan asistent. To v žákovských silách nebylo. Měnili jsme celkem 12 stromků čistě v režii obce. Celkovému stavu "naší" ovocné aleje to velmi prospělo. Jsme rádi, že jsme této velmi náročné, ale velmi potřebné spolupráci udělali krok naproti. Sem jsme zasadili kontejnerové stromky různých ovocných odrůd. Na původní výsadbě jsme doplnili hlavně odrůdy třešní. Děti se velmi těšily, že si jednoho dne půjdou natrhat rané odrůdy těchto sladkých plodů a společně si ve škole v kuchyňce upečou třídní koláč :-) Velmi hezký byl moment, kdy mladší děti, chybějící na původní výsadbě, vytvořily kolem stromků místo zálivkových mís z velkých travních drnů veliká "travnatá sluníčka". To jsme se všichni společně opravdu hezky zasmáli a vše jsme dali do pořádku tak, jak to má být :-) Akce byla opět velmi povedená, děti si ji velmi užily. S nadšením a dle svých nejlepších schopností pracovaly i ty děti, které jindy výuku a veškeré akce svým osobitým originálním způsobem velmi narušují, kterým chybí jejich vnitřní motivace, klid, soustředěnost a snaha o co nejlepší výkon. To bylo opravdu super. Všichni jsme museli uznat, že takováto práce a přímá výuka svědčí a vychovává, pozitivně vede, opravdu každého. A to byl vlastně původní záměr, který nás před lety přivedl na myšlenku výsadby stromků školními dětmi. Vychovávat pro budoucnost. Děkujeme za tu možnost!

KoordinátorAdéla Němečková

Po roce a půl se vracíme k našim výsadbám a zjišťujeme, jak se stromům daří. Někdy je to radost, někdy chce něco trochu doladit a někdy nacházíme zásadní nedostatky, které by stromům mohly komplikovat život. Tak jako tak vše komunikujeme s obcí, často se na místě potkáme přímo se starostou nebo člověkem, který má péči o zeleň na starosti. A buď se společně pokocháme nebo probemere, jakou péči je potřeba posílit - ať už neodkladně nebo na podzim náhradní výsadbou či nejpozději v předjaří (typicky nedostatečný výchovný řez). Mrkněte, jak se stromy mají právě na této lokalitě. A děkujeme všem, kteří jdou kolem a když vidí nějakou nepatřičnost, tak přiloží ruku k dílu nebo informují obec.

KoordinátorAdéla Němečková

Zobrazit další 3 fotkyZobrazit méně+

1 / 6

Na celou obrazovkuZavřít

Předchozí fotografieDalší fotografie

Dne 28. 3. 2022 byl pro žáky ZŠ ve Verneřicích významný den. Začala se týdenní výsadba ovocné aleje stromů. Již týden před tímto termínem byli žáci ve všech ročnících vzděláváni učiteli v tématice ekologie a péče o životní prostředí. Děti zažívaly spoustu drobných aktivit a výuku spojenou právě s touto tématikou. Logickým vyvrcholením bylo opravdové sázení stromů. Přesah této výsadby byl ohromný. Nejednalo se pouze o výsadbu - podstatné je také to, že se děti naučily, jak je důležité spolupracovat (sázely vždy dvě třídy = velcí a malí společně), že i ten malý dokáže přiložit ruku k dílu a potřebuje pomoc velkých. Naučily se, jak pečovat o krajinu, jak je důležité i následně se o stromy starat. Zažily pocit své osobní důležitosti a hrdosti. Na počátku, obzvlášť ti velcí z vyšších ročníků, dělali "velká ramena" a kouleli očima, prý: "nějaké sázení". Při samotné výsadbě však i oni zjistili, jak je to bezva. Bylo vidět, jakou radost jim fyzická práce dělá. Nadšeně se vrhali na další a další vyznačená místa s touhou opět zvítězit a jámu pro strom vykopat. Nutno dodat, že byla i taková místa, kde bylo více kamení než půdy a u jednoho dokonce kluci bojovali hodinu, abychom ve stromořadí neměli mezeru, nepravidelnost, a ze země se jim (za asistence p. asistenta) podařilo dostat obrovský balvan, který nikdo z nás ani neunesl. Dokonce jsme jej s problémy odkouleli stranou. Byla jsem překvapená, jak se děti k práci postavily. I když krumpáč a rýč někteří drželi v ruce poprvé, pracovali s nadšením. Jen jeden žák prchal od jámy se slovy "Ááááaa! Žížaláááá!". Učitelé pouze děti dozorovali, aby nedošlo k úrazu a vše probíhalo tak, jak má. Já jsem sotva stačila dokumentovat a dopomáhat, jak jim práce šla od ruky. Každý den (kromě středy, kdy pršelo) jsme vyrazili sázet, vždy s jinými dětmi. Počasí si s námi docela pohrávalo a říkalo si zřejmě, co asi vydržíme a jestli to nevzdáme. Ale zvládli jsme to. Každý den bylo jiné počasí. Každý den bylo horší počasí. Každý den byla větší zima. V pátek napadl sníh! V pondělí nám svítilo sluníčko, odhazovali jsme i mikiny a popíjeli jsme chladné šťávičky a vodičku. Osmáci a druháčci měli celkem výhodu - oproti ostatním - mohli odpočívat i v sedě na trávě. Druhý den byla na vrcholcích kopců oblačnost, zdálo se, že bude docela chladno a vlezavo, ale při práci bylo všem příjemně. Sedmáci a třeťáčci byli trochu živá parta, ale zvládli dokonce i práci navíc - vykopali pět děr nad limit. Ve středu trochu zapršelo - to jsme tedy jít nemohli. Ve čtvrtek byla předpověď docela nemilosrdná = pár stupňů nad nulou. To už bylo docela na zváženou, zda vyrazit. Ale učitelé se rozhodli, že to zkusíme a uvidíme. No, neviděli jsme toho moc, protože přes noc padla mlha "jako mlíko" a jedna třída nám pak dokonce chvíli bloudila na louce v bílé tmě, i s p. učitelkou. Navedli jsme je k výsadbě pomocí klaksonu v automobilu. Takže pohyb v prostoru za zvukem zvládli opravdu na výbornou. Mlha byla velmi nízko. Nebylo vidět z jednoho konce aktuální části sázení na druhý, bylo dost chladno - a děti byly po celé délce. Naštěstí je nyní ve třídách kromě učitele většinou i asistent a tak jsme prostor dozorem krásně pokryli. Šesťáci a čtvrťáci to zvládli na výbornou a opět zvládli i práci nad limit. Ale ten pátek, to už bylo opravdu pro otrlé jedince - deváťáci, páťáci a prvňáčci přišli na louku pokrytou sněhem. Nikdo si však těžkou hlavu nedělal. Bylo veselo. O to více pracovali a nadšeně budovali. Žádné prostoje s dlouhým vysvětlováním. Práce šla hezky od ruky. Každý den udělaly mladší děti ohniště, když se dělala těžší práce, a společně se staršími se u ohýnku a vuřtů všichni společně ohřáli. Obvykle děti slyší slovo "čaj" a prchají (limonády by byly lepší) - avšak nyní, v tyto chladné dny, znělo každou chvíli mlhou: "My si jdeme taky pro čaj, paní učitelko." :-) Samotné usazení stromků do země nadchlo všechny - pracovali opatrně, s něhou, snažili se napodobit vše, na co jsem je upozornila. Společně malí a velcí tvořili závlahové mísy a radovali se z výsledku. Nikdo nenastydl, nikdo nebyl zraněný. Někdo zjistil, jak pálí prasklý puchýř v dlani a někdo, co je to mozol. Ale to k tomu asi patří. Příště si ty rukavice třeba vezmou... Celkově zhodnoceno: akce se podařila přímo skvěle. Žáci různého věku spolupracovali a dohromady vysadili ovocnou alej, která čítá 71 stromů. Pokud se ptáte, proč 71 a nikoli 70, které byly v plánu - tak odpověď je prostá: tak nadšeně kopaly, až vykopaly díru navíc, která vůbec nebyla v plánu a i kůl do ní zatloukly. A já pak běhala sem a tam hledala ten jeden stromek, který nám logicky musel chybět. Avšak nebyl nikde odložen. Byla díra navíc. Z toho vyplývá poučení: rezervní kůl nevyndávat z auta! No, a ke vší hrůze byly samozřejmě zasazeny stromky od horního okraje aleje (protože tam je p. uč. daleko...) - takže po 16 stromech byl najednou samostatně stojící kůl bez stromku. Poslední stromek nad rozpočet už je nyní na místě a stejně jako ostatní, hoví si v pelíšku, nasazuje pupeny a těší se na teplíčko :-) Zpětná vazba od dětí i od učitelů byla velice pozitivní. Pan starosta byl také spokojený, na akci se několikrát přijet podívat a vždy dětem popřál, ať se dílo daří. Chlapci z osmé třídy, kteří se dobrovolně nabídli, že půjdou pomoct i další dny, byly školou významněji oceněni. Ti se opravdu nadřeli a díky nim jsme zvládli celou výsadbu během 4 dnů. Možná by také bylo na místě vysvětlit, proč sázela právě škola a zrovinka na tomto místě. Původním záměrem totiž bylo, naučit děti, že vysazené stromy jsou tu pro ně a je potřeba je chránit a pečovat o ně. Některé děti v pubertálním věku, nemají, bohužel, ve své povaze, mít respekt a úctu ke svému okolí. Vysazené stromořadí, které bylo u obce vysazeno na jiném místě, někteří poničili. Poničili jak podpěrné kůly, tak i stromky. Některé měly ulámané větve, jiné zlomený kmen. Po této akci si už takovou zlotřilost jistě nikdo netroufne udělat. Zjistili, jaká je to práce, stromořadí vysadit. Ke všem stromkům se chovali tak hezky a opatrně s nimi manipulovali. Ptali se, co s nimi bude dál, co když je někdo zničí a stále se ptají, zda rostou :-) Bylo tedy dosaženo také druhého cíle - najít v sobě úctu a respekt. Ptala jsem se ve všech třídách, jak se jim akce líbila a jak se žáci cítí. Všichni se usmívali a byli spokojení. Rádi by šli znovu. Žáci na sebe mohou být právem hrdí. Za celou výsadbu je potřeba moc poděkovat některým subjektům, bez kterých by to prostě nešlo. Velké díky patří spolku Sázíme stromy, který zaštítil celou akci. Děkujeme obci Verneřice, na jejíž pozemcích se výsadba uskutečnila, soukromému zemědělci, který ustoupil od pronajaté travní plochy v celé délce výsadby. Děkujeme sponzorům ONE TREE PLANTED a CATERPILLAR FOUNDATION, kteří na výsadbu poskytli finanční dary. Velké díky patří učitelům ZŠ a MŠ Verneřice - za jejich ochotu a nadšení pracovat s dětmi na něčem nad rámec i za nepřízni počasí a samozřejmě všem dětem od 1. do 9. třídy, které se nebály práce a zasadily všechny stromky do půdy. Ať se aleji daří a přináší jen radost a užitek :-) DĚKUJEME

KoordinátorAdéla Němečková

Zobrazit dalších 83 fotekZobrazit méně+

1 / 86

Na celou obrazovkuZavřít

Předchozí fotografieDalší fotografie