Praktická škole pečovala o stromy a keře v Němčicích
23. 4. 202621
V Němčicích vzniká úžasné místo. Na místě, kde dříve byly velké, nerozdělené lány, vzniklo čtyřhektarové biocentrum. A ne ledajaké. Kromě desítek stromů a stovek keřů tu nově vznikly i cesty z Němčic do Býchor a do Eleanorova.
Je tu vážně pěkně. Tam, kde dříve rostla řepka nebo kukuřice, dnes roste tráva a teď v dubnu se novými lístky hlásí o život keře i stromy. Druhová skladba je pestrá. Nad hlavou se vám prohánějí zpěvní ptáci, ale přeletí i káně nebo poštolka. Ve vysoké trávě vyplašíte zajíce. A v budoucnu, věříme, i bažanta nebo křepelku.
Daňci sem chodí okusovat vysazené keře a některé bohužel zvládnou vytáhnout ze země i s kořeny ale to je jen drobná vada na kráse.
O tohle místo je však třeba pečovat. Starostovi a místním se s péčí rozhodli pomoci žáci a učitelé z Praktické školy v Kolíně. Mohli by být celý den zavření ve škole a drilovat počty a psaní ale jim to nedalo. Nasedli do autobusu, dojeli do Býchor a odtud si užili krásnou cestu do Němčic.
Na rozdíl od ostatních, kteří tudy jen procházejí, berou do rukou připravené vidle, kolečka, kýble a pouštějí se do mulčování stromů připraveným koňským hnojem a štěpkou.
Na dětech je vidět, že je to opravdu baví. Každý pomáhá, jak jen může. Zapojují se i vyhlášení lenochové. Na Terce je vidět, že ji práce těší a že má radost z kontaktu s jinými dospělými než jen s učiteli. I Terka z druhé třídy je spolu se spolužačkou Štěpánkou do práce tak „hr“, že je Mirek musí krotit, aby si neublížily. Kluci tahají plné kýble.
Chvíli po začátku doráží část studentů autem. Přijel i Pavel na vozíku. Je rád venku, sluníčko mu svítí do tváře a povzbuzuje spolužáky.
Práce jde všem od ruky. Žáky to baví, učitelé nestíhají plnit přistavovaná kolečka a kýble. Některé stromy dostávají takovou nálož štěpky a hnoje, že je jasné, že plevel v jejich okolí nemá šanci a veškerá voda i živiny půjdou rovnou ke kořenům.
Některé stromky dostávají jen symbolickou vrstvu štěpky, ale toho si všimnou dospělí, a za chvíli je vše napraveno.
Po jedenácté už zbývá poslední hromada štěpky, a tak zamulčováváme nejbližší keře. Tomáš rozdělává oheň, starosta přijíždí s buřty a čeká nás zasloužená odměna – opékání, buřty a litry kečupu.
Po buřtech dochází na dojemné loučení. Některé děti podávají ruku starostovi, loučí se s Tomášem a nakonec všichni vyrážejí zpět do školy v Kolíně. Kdo může, odchází na autobus do Býchor, ostatní odjíždějí školním minivanem.
Velké poděkování patří všem, kdo dorazili. Mirkovi – učiteli, který to celé domlouvá a je hlavní silou i při práci. Všem dětem, které navzdory svým fyzickým nebo mentálním omezením neváhají a jedou pomoci s péčí o zeleň. Starostovi, který zajistil nejen vše pro mulčování, ale hlavně buřty.
Skautskému institutu, který propojuje dětské skupiny s podobnými lokalitami. A v neposlední řadě Člověku v tísni, organizaci, která toto biocentrum a další plochy zeleně v Němčicích vyprojektovala.
Díky všem!
